ZPRÁVY

Zpráva z "Crystal City" - Corning, USA

Subjektivní zpráva o III. Ogólnopolskiej Konferencji Naukowej Studentów Konserwacji Zabytków Toruň, 22-24. lutego 2001 (III. polská konference studentů restaurování, konzervování památek Toruň,22-24.února 2001)

Asociace korozních inženýrů (AKI)

Druhé jednání pracovní skupiny - kovy oborové komise konzervátorů - restaurátorů a preparátorů AMG v Polabském muzeu

Studentské restaurátorské kolokvium(IRKT Litomyšl).

Jednání pracovní skupiny - kovy oborové komise konzervátorů - restaurátorů a preparátorů AMG na Slezské univerzitě v Opavě

Preventivní ochrana sbírkových předmětů.

 

• Zpráva z "Crystal City" - Corning, USA
  
      Corning je malé město ve státu New York, které má 13.000 obyvatel, s přilehlými obcemi celkem 26.000. Leží v údolí na obou březích řeky Chemung. Corning je jednoznačně nejvíce spojován s firmou Corning Incorporated. Corning Inc. se specializuje na výrobu technického skla a momentálně prochází vážnou krizí. Nejúspěšnějším produktem firmy jsou optická vlákna. Způsob výroby skloviny z tekutého chloridu křemičitého, která později umožnila efektivní přenos světelného signálu, vyvinul v Corningu roku 1934 J. Franklin Hyde. 38 let pote bylo ve výzkumných laboratořích Corning Glassworks vyrobeno první optické vlákno. Corning Inc. vlastni řadu skláren v USA a dalších zemích, kde realizuje výrobu. V Corningu je soustředěn výzkum. Jsou tu laboratoře a úřady. Místní obyvatele říkají, že městu vládne Corning Inc. Je to skutečně tak, díky této společnosti je Corning pečlivě udržovány, jsou tu čisté ulice, chodníky, parky a Corning Glass Center, kde se nachází muzeum, sklárna Steuben, Studio a Rakow Research Library. Rakow Library je bezpochyby světově nejlépe vybavenou knihovnou zaměřenou na sklo, jeho historii, výrobu a technologii. Nese jméno význačných donátorů Juliette K. a Leonarda S. Rakow, kteří věnovali muzeu mnoho vynikajících předmětů ze své sbírky. V knihovně lze nalézt literaturu psanou ve více než 40 jazycích. Přibližně polovina fondu je v angličtině. Knihovna vlastni kolem 40.000 monografii, 1.000 aktivně vydávaných periodik, 20.000 aukčních a prodejních katalogů. 16.000 titulu ve formě mikrofilmu, 200.000 diapozitivů, 1.200 videonahrávek a několik set archiválií - kreseb, tisku, fotografií, plakátů a technických výkresů. Muzeum bylo otevřeno roku 1951. V letech 1998-2000 prošlo velkou rekonstrukci a knihovna se přestěhovala do nove budovy. Muzeum má vynikající sbírku skla. K vidění je chronologicky uspořádaná expozice od nejstarších archeologických nálezů do současnosti a expozice skleněné plastiky. Návštěvnicky nejúspěšnější je Innovation Center - interaktivní expozice o technickém skle a Hot Glass Show - malá pec s hledištěm, kde se předvádí foukání a tvarování skla. V pozadi za předváděcí píckou jsou vidět velké pece sklárny Steuben. Tato sklárna byla založena v Corningu roku 1903 a vyráběla nejprve polotovary pro broušené sklo. Pod vedením designera Frederika Cardera vznikla početná řada vzoru zdobených originálními technikami. Velmi úspěšná byla mimo jiné výroba irizovaného skla v secesním stylu. Roku 1918 se stala majetkem Corning Inc. a od roku 1933 se specializovala na výrobu luxusních dárkových předmětů z absolutně čirého olovnatého křišťálu. Předměty byly luxusní svou cenou, avšak zdaleka ne vždy uměleckou kvalitou. Zákazníky byli prezidenti USA, kteří objednávali statni dary, různé státni instituce, pořadatelé soutěží a jednotlivci z vysoké společnosti. Tento rok byl nejhorší v historii firmy. O sklo není zájem, byla propuštěna polovina zaměstnanců, mění se vedení. Velké propouštění provedla rovněž Corning Inc. Budovy úřadu a některých laboratoří jsou poloprázdné, mnoho lidí opustilo město. Krize sklářského průmyslu tady je malou částí ekonomických problémů celých Spojených států. Zničení WTC byla rána, která urychlila celkový vývoj. Mnoho lidi bylo nuceno zamyslet se nad svým životem, měnit bydliště, hledat jinou práci. 11.září bylo pro Američany velkou tragédií, která ale v důsledku přinesla do New Yorku atmosféru jakou jsme zažili v Praze roku 1989.
  
  
  27.12.2001 Corning, New York
  
  Eva Rydlová
   
   

• Subjektivní zpráva o III. Ogólnopolskiej Konferencji Naukowej Studentów Konserwacji Zabytków Toruň, 22-24. lutego 2001 (III. polská konference studentů restaurování, konzervování památek Toruň,22-24.února 2001)
  
   V této zprávě se nehodlám rozepisovat o tom, jak jsme dostali pozvání na konferenci, ani o tom, jak jsme se tam dostali, že nás jelo sedm, absolventů VOŠRKT a studentů IRKT z Litomyšle, že jsme byli jedinou českou výpravou, o tom, jak jsme vyjeli z Litomyšle v 18:00, autem do České Třebové a tam kupovali jízdenky na vlak, jak jsme nastupovali do vlaku v Letohradě, jak probíhala pasová kontrola, co jsme dělali během jízdy, kdo, co, říkal v průběhu těch hodin, kdy vlak ujížděl nočním Polskem k cíli, ale rovnou přejdu k tomu, jak konference probíhala a jak na mě zapůsobila.
  Pořadatelem konference byla, stejně jako v minulých ročnících univerzita Mikolaja Kopernika, hlavním organizátorem byl pan Tomasz Korzeniowski. Program začal ve čtvrtek, 22 února v 9: 30 registrací účastníků. Všechny přednášky se odehrávali v jedné z přednáškových síní univerzity, postupně, jak byli uvedeny v programu, až na několik, které byli z organizačních důvodů posunuty na jiný čas. Přednášky trvaly od 15 minut do jedné hodiny, ale obvykle okolo 20-30 minut. Program byl rozdělen do dopoledních a odpoledních bloků, které probíhaly ve čtvrtek a v pátek. Večer se odehrávaly seznamovací večírky v klubech a restauracích. Na sobotu byl plánován zájezd do města Chelmna, který se nakonec nekonal z důvodu malého zájmu účastníků.
  
  Mé dojmy a poznatky:
  
  Konference byla velmi dobře zajištěná, jak organizačně, tak finančně, na zajištění se podíleli značnou měrou sponzoři, kteří se prezentovali na konferenci nejen reklamními tabulemi, ale také zajímavými přednáškami, jako např. přednášky firem KEIM, Canon a Elfo.Na příjemnosti konference se podílelo velkou měrou technické vybavení, které bylo v přednáškové síni plně k dispozici. Kromě obvyklého meotaru a kvalitního diaprojektoru, mohli přednášející využít a také plně využili tzv. datavideoprojektoru s velmi kvalitním optickým snímáním. Práce s tímto projektorem byla velmi příjemná a pohodlná, bylo možné promítat nejen fotografie, ale i menší předměty, s věrným zachováním barev i při velkém přiblížení detailu. Kromě toho bylo možné projektorem promítat klasické video i různé formáty obrázků zpracovaných na počítači. Přednášková síň byla dobře osvětlená a ozvučená. Veškeré technické vybavení, od světel, které bylo možné tlumit, rozsvěcet po jednom, po částech atd., přes ozvučení až po datavideoprojektor bylo ovládáno přímo od řečnického pultu pomocí dotykového displeje, k tomu určeného, což bylo velmi efektní. Dlužno dodat, že takových přednáškových síní má univerzita k dispozici několik.Velmi jsem ocenil načasování celé konference na dobu, kdy v Toruni probíhalo také IV Fórum konzervátorů, které bylo vlastně konferencí profesionálů a kterou bylo možné navštívit a podle programu se účastnit té, které přednášky. Zároveň probíhal při příležitosti těchto dvou konferencí trh Conservatio, což byla akce na způsob nám známé Renovy Olomouc, kde jsme se mohli seznámit s mnoha firmami a jejich produkty, které se nějakým způsobem zabývají renovacemi památek. Zvláště jsem uvítal množství stánků s odbornou literaturou, kterou bylo možné buď přímo koupit anebo objednat.Ve volných chvílích nás naši přátelé prováděli po Toruni, takže jsme měli možnost se seznámit s nejzajímavějšími památkami a také s restaurátorskými akcemi, které studenti univerzity realizovali, ať již v minulosti nebo v současnosti. Měli jsme tak jedinečnou možnost porovnat přístupy restaurátorů u nás a v Polsku. Hlavní rozdíly v přístupech spatřuji v názorech na zásahy restaurátorů do památek. V Polsku je dlouholetou restaurátorskou tradicí provádění značně rozsáhlých rekonstrukčních zásahů. Měl jsem možnost vidět např. kompletní rekonstrukci výmalby interiéru místnosti v klasicistním stylu, provedenou precizní tečkovou metodou, kde před zahájením restaurování nebylo možné nalézt více jak 10% originálních fragmentů. Tato praxe, oblíbenost rekonstrukcí, je pravděpodobně poměrně běžná, což vyplývalo také z přednášek studentů na konferenci. Další rozdíl, který jsem zaznamenal, spočívá v důrazu kladeném na restaurátorský průzkum, který provádějí polští restaurátoři, alespoň ti, se kterými jsem měl možnost se setkat, velmi precizně, nákladně a reprezentativně. Bohužel jsem se nemohl ubránit dojmu, že často zbytečně, neboť konečný výsledek často vypadal, jako by restaurátor použil, bez ohledu na rest. průzkum, jedno ze svých několika oblíbených a osvědčených řešení. Co jsem velmi ocenil, je kvalita restaurátorských dokumentací, které jsem mněl možnost vidět. V celém Polsku se dodržuje jednotná forma restaurátorské dokumentace, její struktura se drží jednotného modelu. Nedílnou součástí originálního pare rest. dokumentace, kterou vlastní restaurátor, jsou negativy použitých snímků, odebrané vzorky, restaurátorský denník, který restaurátor píše na konci každého pracovního dne a grafické a textové přílohy nejrůznějšího charakteru, které se k akci vážou.Celá akce se mi velmi líbila a děkuji organizátorům za to, že ji tak skvěle připravili. 
  
       Tomáš Skalík

• Asociace korozních inženýrů (AKI)
   je profesní organizací odborníků zabývajících se ochranou proti korozi kovových, ale i jiných materiálů a výrobků. Tito specialisté mají většinou chemické, hutní či strojařské vzdělání s ohledem na fyzikálně-chemický a interdisciplinární charakter korozního procesu. Svou praxi získali a pracují na některých vysokých školách, výzkumných ústavech (zejména SVÚOM a.s. - býv. Státní výzkumný ústav ochrany materiálu) a v průmyslových podnicích.
   Publikačním a informačním orgánem AKI je časopis - čtvrtletník Koroze a ochrana materiálu (KOM), vycházející letos již 45. rok. Publikované články jsou sice zaměřeny k teoretickým a zejména technickým problémům v průmyslu, ale časopis se ve svém záhlaví hlásí i k otázkám restaurování památek, ať již archeologických nebo uměleckých. Z této oblasti zde byly publikovány např. údaje o restauraci sochy krále Jiřího v Poděbradech, o Nejsvětější Trojici v Olomouci a o využití inhibitorů u archeologického železa. Časopis je oficiálním orgánem Evropské korozní federace (EFC), jejímž je AKI členem.
    AKI pořádá každoročně odbornou konferenci. V r. 2001 se konference koná ve dnech 23.- 25.10. v hotelu Rekrea v Pelhřimově. Přijatá sdělení (přednášky a postery) jsou publikovány dodatečně ve sborníku konference (CD-ROM).
  Bližší informace o AKI, o časopise a o konferenci lze získat na adresách:
  AKI, VŠCHT Praha, Technická 5, 166 28 Praha 6
  E - mail: aki @vscht cz
  Domovská stránka AKI: http://staff.vscht.cz/met/aki.html
  Kontaktní osobou je pan Ing. M. Pražák, CSc.
   
• Ve středu 30.5. 2001 se uskutečnilo druhé jednání pracovní skupiny - kovy oborové komise konzervátorů - restaurátorů a preparátorů AMG v Polabském muzeu
  Více informací se můžete dozvědět ZDE.
   
• Ve dnech 16.-17- května 2001  pořádali studenti IRKT Litomyšl, o.p.s. Studentské restaurátorské kolokvium. Koordinátor: Luboš Machačko, 3. ročník Ateliéru rest. a konz. nástěnné malby, e-mail: pablo@irkt.cz. Bližší informace a sborník lze nalézt ZDE.
   
• Ve dnech 28. 2. a 1.3. 2001 se uskutečnilo na konzervátorském pracovišti Ústavu historie a muzeologie Slezské univerzity v Opavě první jednání pracovní skupiny - kovy oborové komise konzervátorů - restaurátorů a preparátorů AMG, zaměřené na využití výpočetní techniky v oboru. Byla zde mimo jiné ustavena i redakční rada CW, která bude spolupracovat při uveřejňování odborných příspěvků z oblasti konzervace kovů. Bližší informace naleznete ZDE.
  
   
• Nedávno vyšel český překlad významné práce italského restaurátora a teoretika Cesare Brandiho Teorie restaurování. Cena se pohybuje mezi 116-145 Kč (lze objednat i přes Internet).
  
• Ve Zprávách památkové péče 7/2000 vyšla jako příloha velmi zajímavá odborná studie pana prof. J. Zelingera s názvem Poškození kulturních památek vlivem světla a ochrana proti němu.
   
• Vyšla dlouho očekávaná a nesmírně důležitá publikace Preventivní ochrana sbírkových předmětů. K dostání je na adrese: Národní muzeum, SOP, Václavské náměstí 68, Praha 1. Cena bez poštovného je 45 Kč.
   
• Informace o negativním vlivu lepících pásek najdete ZDE.